Bubo Cup + OOcup 2013
DAY 1
Dne 18.7.2013 vyrazili zástupci klubu orientačního běhu z Chocně do Slovinska. Den předem jsme se sešli, abychom naskládali věci do auta pro sedm lidí (samozřejmě nás jelo sedm). Hodinka dřiny a úspěšně jsme naplnili naši "rakev" batohy a jinými drobnějšími věcmi. Další den ráno jsme se vydali na strasti plnou šnůru O-závody (jak napsali pořadatelé: 12 crazy days). odjezd naplánován na 7 h. odjíždíme 7:30. Mapy.cz nám vyhodnotili naši trasu na 9 h a nějaké drobné. cesta nám trvala 11 h a 30 min bez úvodního zpoždění. Již toto nám napovědělo, že nebude snadné tzv. neztratit se a neprodloužit časy pobytů v lesích. Pár kolon a přestávek a jsme tam :D . česi jak mají být. Kde má smysl šetřit, šetříme. Dálniční známka ve Slovinsku si na nás musela nechat zajít chuť (spíše my na ni). Takže jsme si cestou užili výhledy z podhůří (800 m.n.m.) na hory o pár km dále ( spíš výše = 1600 m.n.m.) výhledy do údolí a o pár kilometrů níže zase výhled na obrovské hory osvětlené již odpoledními paprsky. Na místo prezentace jsme dorazili přibližně v 19 h. Z hrůzou jsme zjistili, že nemáme zaplaceno ( i když jsme platili). My Slovincům rozumněli, ale oni nám ne. Takže na řadu přišla English Conversation. Excelet! Všechno se vysvětlilo. A hurá do kempu. Je 19:25. Obsluha kempu končí v 19 h ... Aha. Proto si sami vybíráme místo a obdivujeme žluté cedulky se světle modým číslem (každý stan ho má (kromě našeho)). Začíná se stmívat. Usedáme na své kempinkové židličku kolem plynového vařiče a pouštíme se do přípravy bujaré hostiny. Kuřecí švenžužu s braborovou kaší. Natáčíme velmi vtipné video (jak se vaří bramborová kaše) a hlasitě se domlouváme na postupu. Povedlo se. Kaše i švenžužu (kdo neví, co to je, ať si to vygůglí) je poživatelné /domníváme se zatím/. „Tiše“ večeříme a najednou nás vyruší starý chraplavý hlas : „Excuse me! I would like to sleep. Can you be a little quite?“ By lo devět hodin a dvacet minut a my si řekli, že bude mít děda perný noci. Spal v automobilu přestavěném na obytné auto (zelená rachotima). Dojídáme a uleháme do spacáků (někdo do deky :D ).
DAY 2
Je ráno. 6:02. Bim. Bam. To hodiny bijí na šestou ranní. Ostatní spí. Já ne. 7:02 BimBAm podruhé. Rychlá snídaně a vyrážíme na závody. Cestou nás vítá krásné cedule: POZOR TEKAČI!, kterou nás doprovázela po celý pobyt. Přijíždíme celkem brzo. Volíme místo ve stínu a takticky se soustředíme na nadcházející závod v neznámém terénu. Trať probíhala následovně: Závrt, kupka, závrt, závrt, jáma, kupka, závrt, prohlubeň, … no a jsem úplně v … někde jinde, než jsme měli (nevíme kde). Kolem nás je: Závrt, závrt, … kupka, jáma, … A pár tekačů. Excuse me. Can you help me?/ Can you show me where am I? Následné závody probíhaly ve stejném stylu pátrání. Seběhnu ke kontrole v závrtu (sakra! Není moje!). Vyběhnu na okraj a přede mnou je kopeček s kontrolou (samozřejmě mojí).
NEXT DAYS
Etapy podobné té první (Závrt, kupka, závrt, závrt, jáma, kupka, závrt, prohlubeň, … no a jsem úplně v …). Odpolední programy byly opravdu nabité. Návštěva hradů, významných míst (kde jsou keše) a večerní večeření s panem Dědou. Část našeho oddílu (ta která ještě nedosáhla úctyhodného věku) chodila po večerech ( po nocích) prozkoumávat tamější město a sladoledonářství. Také nám zajisté nechyběli časté přeřeky a složeniny jazyků. Například při kupování zmrzliny prohlásil ačlenka našeho oddílu: „I choose sladoled.“ Všichni všechno pochopili a bylo fajn :D . V dalších dnech se nám podařilo: Při kupování lístku (tatáž osoba) do jeskyně – good bye! Ticket for student, please., čepice na vši, roztrhl všy (švy), pan jeskyňář, bbb – beautifull belgian bastards – a jejich beer relay, kam jsme byli samozžejmě přizváni, qouo (italsky vejce – koulle nelžou), při našem pikniku ( vaření večeře na plynové bombě) ve druhé části našeho pobytu ve slovinsku jsme byli nazváni nevrlým rybářem ( z důvodu hlasité interpretace známé písně gangam style č.68) bogatimi turisti, častá cedule Zápora na cestě ---) obvoz nebyla výjimkou. Dále nás překvapila disciplína španělských puertos (pod dohledem Puertos Führera) a problémem s jejich autobusem, kteý byl asi tak 108x v lepším stavu než hradecký holobus. Jejich autobus zůstal viset zdakem ve svahu a pár kolo s náhonem brnkal o stébla trávy … autobus po chvíli dřiny opustil zavěšení (v celku – Holobus by se rozpůlil). Ve dnech volna (2) jsme navštívili mooře ( spaní pos širákem), známé Lipičány a již zmiňované jeskyně (Good bye!). samozřejmě nás provázelo i několik zranění ( někoho nebolela ani 3 mm řezná rána na patě :O ) článek se bude postupem času editovat … dneska už je moc pozdě _ tak někdy jindy … bude oficiální verze :D ;)
Výsledky sledujte na www.bubosup.com a na www.oocup.com